Zvony v kostele sv. Václava
Na věži kostela sv. Václava bývaly na dřevěné hranici z r. 1727 tři zvony, jejichž historie stojí za povšimnutí. Snad největším nepřítelem zvonů jsou války a je bolestné, že kovu, jehož hlas má svolávat k bohoslužbě, pozvedávat lidská srdce či oplakávat zemřelé, bývá použito k výrobě vražedných zbraní. Tento osud mnoha zvonů se nevyhnul ani některým vrbčanským.
Poledníček - nejmenší zvon byl zavěšen na straně jižní. Byl ulit z puklého zvonu sv. Václav v r. 1832 a vážil 230 liber. Tento zvon byl 14. prosince 1841 ukraden a již se nenalezl. Nahrazen proto r. 1842 zvonem novým od zvonaře Karla Bellmanna o váze 136 kg.
Velký zvon - z r. 1521 zavěšený uprostřed, původně vážil 694 kg, spodní průměr 1 metr. R. 1877 byl z tohoto puklého zvonu zhotoven nový přidáním 32 kg zvonoviny. Spodní průměr měřil 1 metr. Plášť zvonu byl zdoben pěkným reliéfem krucifixu a sv. Václava, při okrajích byly vyryty barokní ornamenty. Na západní straně byl nápis : "Léta Páně 1877 byl tento zvon za času duchovní správy pana děkana plaňanského Vojtěcha Kinzla od Josefa Děpolta zvonaře pražského ku poctě svatého Václava přelit". Na straně východní nápis: "Svatý Václave, nedej zahynouti nám ni budoucím".
Oba tyto zvony byly 1. prosince 1916 rakousko-uherskou vládou zabaveny pro válečné účely za 2812 zlatých.
Pazderňák - zavěšen na straně severní, zachovaný zvon má spodní průměr 85 cm, výška 69 cm. Na západní straně pláště je švabachem nápis: "Ku cti a chvále Pánu Bohu všemohoucímu slit tento zvon pro obec vrbčanskou za času urozeného pána Jaroslava Smiřického ze Smiřic a Kostelce nad Černými lesy L.P. 1592". Pod tímto nápisem je erb Smiřických. Na východní straně pláště je reliéf Krista na kříži, vpravo sv. Jan, vlevo Panna Maria, po obou stranách kříže nápis: "Kristus zemřel za hříchy naše a vstal z mrtvých pro ospravedlnění naše". Celá tato výzdoba ukazuje na dílo zvonaře Brixiho z Cimburka. Po dlouhá léta se tento zvon nazývá "Pazderňák" snad proto, že je zavěšen směrem k polím, kde se říká Na pazderně. Podle pověstí býval v dobách nebezpečí na tomto poli i zakopán. Dnes jen těžko posoudit, co je pravda. Tento zvon velké umělecké a historické ceny zůstává na věži do 30. května 1942, kdy je z Vrbčan odvezen do Prahy a skladován s mnoha dalšími - určenými také na roztavení - na Maninách. Památkový úřad vymohl na německé okupační správě, aby tyto zvony bylo možné vyfotografovat, zhotovit sádrové odlitky a nahrát jejich hlas na desky. Tato náročná práce nebyla ukončena do konce války a některé zvony unikly svému osudu. Tak i "Pazderňák" byl zase přivezen do Vrbčan a již 30. května 1945 zní jeho hlas z věže kostela.
Z darů vrbčanských katolíků byly po první světové válce zakoupeny dva zvony od firmy Buřil a Riss z Hradce Králové za 17 950,- Kč.
Sv. Václav - vážil 360 kg, spodní průměr 86 cm, výška 70 cm. Na východní straně pláště měl nápis: "Co válka zničila, láska věřících obnovila".
Panna Maria - vážil 205 kg, spodní průměr 76 cm, výška 60 cm. Na východní straně měl reliéf Panny Marie Staroboleslavské a nápis: "Svatá Maria, oroduj za nás hříšné". Slavnostní posvěcení těchto dvou zvonů bylo 29. června 1930, úloha světitele připadla staroboleslavskému kanovníku monsignoru Josefu Málkovi. Oba zvony byly 12. března 1942 zabaveny, odvezeny do Německa a použity jako přísada do oceli k výrobě tanků. Za tyto dva zvony nebyla dána žádná náhrada. Takže v letech 1942 - 1945 nebyly na věži zvony žádné.
Sv. Václav - po druhé světové válce kupují vrbčanští katolíci nový zvon od firmy Rudolf Matoušek, Brno za 17 235 Kčs. Váží 296 kg, na plášti má reliéf Panny Marie Staroboleslavské a nápis: "Tento zvon jest ulit ku cti a slávě Boží z darů katolíků vrbčanských na poděkování svatému Václavu a Panně Marii Staroboleslavské za záchranu českého národa 9. května 1945". Byl posvěcen 29. září 1946 P. Josefem Benešem, bývalým vězněm z Dachau. Tohoto zvonu se užívá v dnešní době (oznamuje úmrtí některého obyvatele Vrbčan či hlásá významnou církevní událost), je zavěšen na straně jižní.
Prostřední závěs pro zvony je prázdný.Řada vrbčanských obyvatel (a nejsou to jen vyloženě pamětníci) se jistě pamatuje na pravidelné a časté vyzvánění. Hlas zvonů zněl krajinou a sděloval lidem čas k přípravě na mši svatou, čas oběda a čas skončení denní práce neboli "klekání". Za zemřelé se zvonil „umíráček“ anebo také "hrany".
S nemocí a pak úmrtím manželů Břinčilových z čp. 49 na přelomu 60. a 70. let 20. století odešli poslední stálí zvoníci, příležitostně pak zvonil někdo z rodiny Polákovy čp. 150 nebo pan Václav Jícha z čp. 66. V dnešní době bývá o zazvonění požádána Jana Svobodová, čp. 164, která má i klíče od kostela. Zvoní se asi 8 m dlouhým provazem, zvoník stojí o patro níž, než jsou zvony.
Autor: Jana Svobodová
hlavní stránka
